Camille Pissarro

Z historie moderního umění známe několik příkladů, kdy se umělec dobrovolně omezil na jednu výraznou výtvarnou techniku a udělal z ní poznávací znamení své práce. V českém prostředí k nim patří František Matoušek (1967), který už během studia na pražské Akademii výtvarných umění v 90. letech začal používat jako materiál pro své obrazy denim, tedy materiál, z něhož se šijí rifle, texasky a džíny, jak tento typ kalhot u nás bývá podle nejznámějších značek označován. Šel dokonce tak daleko, že si slovo denim přednedávnem vložil do svého pseudonymu.¹ Materiál jednak vypárává, aby mohl využít spojení modré a bílé osnovy, jednak decentně doplňuje malbou, a do kompozice dokonce zapojuje švy nebo charakteristické vyblednutí na vypnutých místech kalhot. S niťovou osnovou dokáže pracovat ve škále od drsného expresivního výrazu po nejjemnější finesy. Zpočátku byl výrazným tématem jeho tvorby svět pop kultury, ovšem v určité retrospektivní a ironické distanci. Už v prvním desetiletí po sametové revoluci totiž zobrazoval ikony normalizační zábavy, jako byli Jiřina Bohdalová, Karel Gott či Helena Vondráčková, nebo na druhé straně skupinu KISS, jejíž snímky v časech autorova dospívání oslovovaly teenagery i za železnou oponou. Později sledoval dvě základní témata, krajinu a portrét, které jsou zastoupeny i ve sbírce GAVU Cheb. Jako výchozí podklad stále používá fotografie, vlastní i nalezené, zároveň je pro něj vždy důležitá vnitřní spřízněnost s portrétovaným člověkem i se zobrazenou krajinou. V portrétu slavného impresionisty se inspiroval knihou Doma ani sou, v níž je publikována autorova korespondence s jeho synem.

¹ Tvar pseudonymu – Francis de Nim – koresponduje s etymologií slova denim. V polovině 19. století začal Levi Strauss v USA prodávat pracovní oděvy z bavlněného serže dováženého z francouzského Nîmes, jako „Serge de Nimes“.