Poprvé maluji na střeše našeho pražského paneláku. Žiji tam téměř 18 let, a přesto nyní vidím natolik známá místa z pohledů, co ještě nikdy.
Zaujal mě takový malý kouteček mezi kopci. Hned jsem zahlédla malou tečku hned nad nimi. Ta se zvedala a vzdalovala. Malinký horkovzdušný balónek velký jako tečka za větou…
Krásně si maluju a pak se otočím. Za mnou se křížily a tančily mraky na další obraz. Tak jsem Balón pustila a malovala pohled jiný.
Nejlepší na tom je, že si jen stačí půjčit klíček a stáhnout dolů dvou tunové železné schody a takových pohledů bude statisíce.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám