Bylo pozdní odpoledne, když jsem dostala skvostný impulzivní nápad vylézt na nejvyšší kopec široko daleko (Ještěd) a namalovat si blížící se bouři hezky tam z výšky. Nebe bylo toho večera majestátní, jako nikdy před tím. Okolo vrcholku, na kterém jsem stála, přecházela tmavá modrá mračna a vrhala pásy dešťů do kopců a údolí pode mnou.
Za silného lijáku jsem se pak domů vrátila skoro o půlnoci. Možná nebezpečné, ale teď se cítím jako pravý lovec bouřek.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám