Byl východ slunce, mraky překračovaly řeku u jejíž břehu stojím na kamenech, zatímco stany rozprostřené všude okolo byly zavřené a tichem obklopené. Jen několik zdatných veslařů prosvištělo kolem a pár rybářů na loďce mi dělal společnost. Nic neulovili, jen se kochali jako já, jen místo prutu se štětcem v ruce. Labutě i kachny místo oživovaly.
Ztratila jsem se ještě, než se stany otevřely. Cestou zpět jsem ale potkala několik podivených výrazů. Asi patřily lidem, které malíře – nadšence ještě naživo nepotkali...
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám