Na rovinu, tenhle byl velký potížista. Během toho rána se světelné podmínky tak proměňovaly, že už mi nic z toho nedávalo smysl. Prostě jsem padla do trávy a čekala až se oba dva nějak samy urovnáme.
Cestou domů jsem se na to nemohla ani podívat. Byla jsem zdrcená.
A hádejte co teď. Za mě můj nejlépe zpracovaný prostor v obraze. Větve jakoby se skutečně kroutily přímo před vašima očima. Struktura kmenu a lišejníku vyškrábaná suchým stéblem trávy vyčarovala své kouzlo. A ty barvy...
Někdy si vážně nerozumím. Teď ten obraz prostě zbožňuji...
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám