V tom hejnu žluťoučkých pampelišek jsem brouzdala neustále, ale nikdy nedošlo na nic víc než drobné skicy.
Odkvetly. Já si konečně udělala na ně jedno ráno chvíli.
Tenoučký, ale silný paprsek prošel mezi stromy a rozvalil se přes odkvetlé dosavad smutně modré chmíříčkovité bambulky a rozzářil je jako žárovičky.
To vše bylo krásné a práce se dařila, pak ale zazvonil telefon a špatná zpráva, kterou jsem se dozvěděla, mě odtáhla od mého (skutečného) snu, když jsem doběhla zpět, vše již vyprchalo a má přítomnost jakoby se už ke stojanu nevrátila, ale vrtala v myšlenkách.
Je neuvěřitelné, jak obrazy dokážou vycítit pocity.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám