Tenhle zážitek jen tak něco netrumfne. Když namaluji obraz, potřebuji z něj cítit ty emoce a před očima vidět ty zážitky s ním spojené. Když koukám na tento obraz emoce mě oslepí a zážitky zavalí.
Velkým mrazem, sněhem a zimou se prodírám po bílých kopcích. Dlouho, dlouho hledám to pravé a konečně. Nebe bylo sice stále bílé, ale pokaždé jinak. Sněhu přibývalo a já po několika hodinách úplně vymrzla. V plánu bylo zavolat rodině, aby mě vyzvedla, mobil zamrzl, druhý záložní také. Hory do krajiny otevřené a já se cítila stísněně. Barvy na paletě zamrzly a nohy i ruce už dosluhovaly. Nikde nikdo, protože se už stmívá. Mohu to tady všechno nechat a vrátit se. Díky Bohu (skutečně jsem děkovala) když z poza bílého kmenu vyskočila černá fenka mojí babičky.
Už jsem v teple u krbu a snad bez zápalu plic nebo něčeho takového.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám