Vyrážím na noční malování k zámeckým stromům. Ticho a tma, jenom světlo mé čelovky lomcuje po nejasných objektech.
Když najednou odkryla jsem tajemství letní noci. Stromy, keře i tráva, všechno stříbřitě bílé, jakoby napadl sníh. To byla jinovatka, ale v létě? Odemknu si bránu zámecké zahrady a posvítím si na starý dub. Jinovatka se rozzáří po celé jeho bílé koruně.
O chvíli později mi čelovka zhasla a já zůstala s tmou. Nicméně stříbrná koruna zářila nocí dál. Nikdo mi nevěřil, že světlo na plátně zachycené byl přirozený jev. Fotky byly ale mými důkazy a zázrak jsem si obhájila. Ještě druhou noc jsem strávila s krásným dubem.
Byla to neskutečná, tak půvabná ta stříbrná hodinka.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám