Ústa pravdy

NÁRODNÍ PAMÁTNÍK ODPOSLECHU (NPO) je soubor tří žulových reliéfů brodského sochaře Radomíra Dvořáka (1959) v opuštěných zatopených lomech. UCHO (lom Jednička, 2005), ÚSTA (lom Dvojka, 2006), OČI (lom Střelnice 2007)

Významným impulzem pro realizaci celého cyklu a zvláště prvního reliéfu - UCHA byla návštěva R. Dvořáka ve faraonských žulových lomech v Asuánu (2003) s rozpracovaným obeliskem a nevyzdviženou sochou. Tedy hra na Egypt doma. Tisíce otroků netřeba, neboť technologie zpracování granitu za těch pár tisíc let poněkud pokročila. Chvíli trvalo jednání s obcí i příprava díla - zprvu pod poetickým názvem UMĚNÍ NASLOUCHAT. Lipnický GENIUS LOCI = duch Jaroslava Haška však dílo v průběhu tvorby způsobil přejmenování na Bretschneiderovo ucho - Národní památník odposlechu (později označení celého TRIPTYCHU). Komično a vážnost kamenných monumentů bývají většinou v přímém rozporu. Nikoli však na Lipnici! Tady se směje nejen srdce, nýbrž i žula, a to zplna hrdla, hezky od plic. Proto se stal patronem všech tří reliéfů Ing. Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška a vzorný živý model jeho geneticky upraveného portrétu HLAVA XXII (2013).

Na vzniku UCHA a ÚST (2006) se podílely autorské týmy složené z Dvořákových žáků z Kamenosochařského střediska světelské Střední uměleckoprůmyslové školy, tím se ze studentů stali spoluautoři. ZLATÝ VOČI už autor realizoval sám s podporou Grafické školy Jihlava a Kraje Vysočina.

Sochy a reliéfy vytesané do skalních masivů lze v České republice nalézt např. v Liběchově (Václav Levý – 19. stol., v Betlémě u Kuksu (M. B. Braun – baroko), poblíž Kopicova statku u Turnova (naivní sochař Kopic – 20. stol.), poblíž Kunštátu (Stanislav Rolínek – 20. stol.)... Ve všech uvedených případech se jedná o zásahy do pískovce, tedy do mnohem měkčího a snáze opracovatelného materiálu.

Obtíže se zpracováním žuly jsou však bohatě vyváženy trvanlivostí díla (tisíce až desítky tisíc let) ve srovnání pískovcem (stovky let).

ÚSTA PRAVDY (2006)

Žulový reliéf v lomu Dvojka, Výška 300 cm.

Autorský tým: RADOMÍR DVOŘÁK, Michal Bílý, Lukáš Honzl, Tomáš Hrabě, Radka Nádvorníková, Adam Votřel, Martin Žádník

Finanční a logistická podpora: Kamenosochařské středisko Lipnice světelské Střední uměleckoprůmyslové školy

Realizační čas: duben až září 2006

Podle sádrového odlitku hliněné skici v měřítku 1:6 byl tvar měřením a násobením rozměrů/včetně hloubek) pomocí čtvercových mřížek přenesen do skály (vybrané až na druhý pokus). Původně bylo lešení postaveno přímo ve vodě pod stěnou vpravo. Ta ale se ale při bližším posouzení jevila jako málo stabilní.

Svým názvem i tématem je dílo volně inspirováno reliéfem Bocca della Veritá (ÚSTA PRAVDY) v předsíni římského kostela Santa Maria in Cosmedin. Dle pověsti sem podezřelí z krádeže museli vsunout paži až po loket, a tak se dozvěděli výrok soudu. Viníkům usekl ruku kat skrytý na druhé straně. Poněkud drsná forma překvapení. V jiných italských městech (Florencie, Benátky...) sloužila Ústa Pravdy ke vhazování anonymních udání.

ÚSTA musí existovat, aby UCHO mělo co odposlouchávat..... A když je popadne hlad, tak na lipnickém náměstí je pro ně nachystána JEDNOHUBKA ALLA JURAJDA (2005).

V průběhu tesání ústní dutiny vytrysknul ze skály mezi rty pramínek vody. Jeho vydatnost závisí na počasí. Občas téměř vysychá, občas (velmi vzácně) tvoří malý vodopád (v zimě ledopád). Doufejme, že to není jedovatá slina, nýbrž spíše zdroj živé vody...

Do ÚST je vložen jakýsi šém, kamenná koule s nápisy v jazyce BASIC. Některé z nich jsou i na klávesnicích našich noťasů a tabletů. Žulový počítač. V případné další době kamenné by se mohl hodit.