Velký zázrak

Jan Koblasa (1932–2017) se v závěru 50. let stal jedním z vůdců své generace jako průkopník informelní abstrakce s existenciálními nebo mýtickými významy. V jeho případě však byla v amorfních hmotách jeho obrazů a soch vždy nějakým způsobem přítomna i lidská figura – zpravidla jako mrtvé tělo, či přímo kultovní oběť. Od roku 1962 Koblasa pracoval se dřevem, umožňujícím nebo i vyžadujícím vertikální orientaci soch, což u něj vedlo k ještě většímu příklonu k figurální tematice. Dřevo jako materiál spojený s archaickým sochařstvím zároveň dále posílilo archetypální rozměr jeho prací. Plastiky podobného tvarosloví jako Velký zázrak z chebské sbírky pak vytvářel v průběhu celých 60. let, počínaje cyklem Králů z roku 1962.
Galerie sochu do sbírky získala nákupem od Koblasova otce v listopadu 1969. V té době už autor pobýval v Kielu, kde dostal nabídku na zřízení výuky sochařství na tamní Muthesius Fachschule für Gestaltung, z níž se v roce 1974 stala škola vysoká. V říjnu 1969 mu československé úřady odmítly prodloužit vízum a vyzvaly ho k návratu pod hrozbou trestního stíhání. Za nedovolené opuštění republiky byl nakonec v nepřítomnosti odsouzen na devět let vězení.