Přestože se Antonín Pelc (1895–1967) už ve 20. letech prosadil jako malíř, jeho hlavní doménou se stala karikatura a satirická kresba. Po Hitlerově nástupu k moci se stal jedním z hlavních tvůrců protifašistické a protiválečné karikatury. Na konci třicátých let byl proto nucen uprchnout z vlasti. Jeho anabázi přes Francii, Maroko a Martinik do USA připomíná mimořádný soubor děl ve sbírkách galerie. Vedle prací na papíru obsahuje i dva oleje z amerického období.1
Do Spojených států dorazila trojice malířů Maxim Kopf, Antonín Pelc a Alén Diviš na konci května 1941. V New Yorku se Pelc prosadil jako kreslíř. Přispíval protifašistickými karikaturami do amerických deníků a časopisů a věnoval se i malbě. Vracel se ke starším tématům z Maroka a Martiniku a současně se nechal inspirovat americkým prostředím. Na plátnech zachycoval každodenní život a maloval díla se sociální tematikou, jako je Spící liftboy. Rozměrný obraz Williamsburg Bridge založil na dramatické konfrontaci venkovního světa, jemuž dominuje chladná technicistní stavba visutého mostu přes East River, a intimního domáckého prostředí s motivem zátiší, odvozeným z kubismu.
1 Soubor byl v roce 2013 představen na drobné výstavě z cyklu „Z depozitáře“ a také tento medailon je redukovanou verzí katalogového textu Anny Pravdové a Tomáše Wintera, doplněnou autorem o geografické informace k akvarelu Casablanca. Srov. Na cestách proti své vůli. Antonín Pelc v Maroku, na Martiniku a v Americe (1940–1945), Galerie výtvarného umění v Chebu, 4. 4.–30. 6. 2013.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám