Školní plenér v pražské Stromovce se mi nejprve moc nezdál, hluk spousty lidí okolo ve mně vzbuzoval nejistotu. Začátek byl velice chaotický, neboť byl neustále přerušovaný dotazy dětí z dek od vedle, které byly milé, ale braly veškerou kontrolu na obrazem.
Po chvíli jsem se ale odřízla od pěšinky za mnou a napojila na břeh s vodou přede mnou. Mé soustředění mě přeneslo tam, kam se dostávám, vždy když maluju dobrý obraz, nevím co za sféru to je, ale vnímám to jako kdyby nic než já a ten obraz neexistovalo.
S nabírající sebejistotou to najednou začalo všechno fungovat. - nová zkušenost se bude hodit, děkuji děti!
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám