Zdeněk Sklenář (1910–1986) měl několik oblíbených osobností, k nimž se ve své tvorbě opakovaně vracel. Patří mezi ně například manýristický malíř Arcimboldo nebo básník Karel Hynek Mácha. V tomto obraze jsou vlastně přítomni oba dva: Máchův imaginární portrét je jakousi variací na manýristické obrazové hry, skrytým zobrazením, které se před pozorným divákem po čase vynoří z abstraktní změti fragmentů rostlin, zvířat a lidských postav.
Věnování Františku Muzikovi na zadní straně obrazu je dokladem obdivu ke staršímu kolegovi. (Není však jasné, zda k předání obrazu skutečně došlo, neboť galerie obraz získala od rodiny autora.) Byli si blízcí svou tvorbou, neboť oba v jistých obdobích malovali přeludné objekty, inspirované surrealismem Maxe Ernsta či Salvadora Dalího, a teoretik František Šmejkal je tak mohl zahrnout do své koncepce imaginativního umění. Existuje mezi nimi ale i další, zcela konkrétní vztah: Sklenář v letech 1945 až 1950 působil jako Muzikův asistent na pražské UMPRUM v ateliéru knižní grafiky a písma.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám
