Hustá mlha nemizí, zůstává. Větve jsou jí obalené. Silné kmeny se tyčí u vody, jenž je nyní sytou bílou plochou nekonečna.
Světlo maluje mlhu do žluta, dříve chladná mlha nyní teplá a měkne. Ze žlutého dýmu trčí pokroucené těžké větve, které se objevují se sluncem a v mlze mizí bez něj. Pak se zase rozsvítí a oni se objeví. Takhle pořád a pořád dokola.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám