Poruba

Hana Puchová (nar. 1966) patřila už od osmdesátých let k přátelskému okruhu ostravské skupiny Přirození, jejímiž členy byli například Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Daniel Balabán nebo Pavel Šmíd. Vyučená aranžérka vystudovala po roce 1989 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru ilustrace Jiřího Šalamouna a poté se vrátila do Ostravy. Přestože je dnes řazena k nejzajímavějším malířům své generace, ještě nějaký čas po absolutoriu se její tvorba omezovala na ilustrace, respektive na práce na papíru. K malbě ji přivedl až důvod vcelku banální: v roce 1998 musela pro výstavu v Galerii Langův dům ve Frýdku-Místku vytvořit i obrazy, protože zde nebyly k dispozici vhodné rámy pro adjustaci kreseb. Několik dalších let ještě malovala spíše sporadicky, nicméně už tato první plátna nesou znaky jejího originálního výtvarného jazyka, spočívajícího ve spojení záměrného naivismu s působivou harmonizací barev. Obraz Poruba (1998) je vůbec první položkou v soupisovém katalogu jejích malířských prací.¹ Autorka si pro své obrazy vždy volí náměty, které jsou jí důvěrně blízké, což platí i v tomto případě, kdy zobrazila exteriér ostravského sídliště, kde tehdy bydlela.

¹ SKŘEBSKÁ, Renata (ed.): Hana Puchová. Zastavený čas, Ostrava 2017..